Srpen 2011

Svoboda končí aneb když ptáci ztratí křídla

31. srpna 2011 v 11:14 | Kejtý |  Jak jde čas /2011/
Ach, tak se jdu rozloučit se svobodou, skoro jako kdybych se vdávala. Také ztrácím svobodu - něco jako když ptáci ztratí křídla. Jo, to je ono, teď už je u mne na prvním místě škola - i když to tak nechci.

Děkuji ketsi, že si dala na blog tuto písničku, od té doby ji miluji a k tomuto článku se přesně hodí ("repráky" naplno, povině! :-))

Je mi patnáct tudíž mne čeká střední škola, nemusím se ale strachovat jako ti, co jdou na střední ze základky. Jsem totiž na osmiletém gymnáziu a možná o něco přicházím, možná bych věděla jak se člověk cítí, když jde někam do neznáma, kde nezná nikoho. Ale věřte nevěřte, já nevyhledávám trapné situace, kdy člověk neví kudy kam - na mě se přímo lepí, jako lepidlo na papír. Jsem totiž ta šedá myška kolem které se všichni prochází tak tiše, že už to ani nejde tišeji (přeberte si to jak chcete).

Když miluješ to co lítá :P

29. srpna 2011 v 22:58 | Kejtý |  Novinky z chovu
Já vím, já vím! Nikdo mi nemusí říkat, že už jsem tu dlouhou dobu nepsala o mých maličkých prasátkách :P. Ale to víte, čas letí a člověk nestíhá to, co by moc chtěl, to o čem by mohl psát od rána do večera. Já si ale teď čas udělala a konečně se dostala k psaní tohoto článku, který vám prozradí, jak si žijí ti moji malí čuníci :P.

... Mimochodem teď mě napadlo, že napíši do menu, které články připravuji. Bude to mimochodem i článek s fotografiemi morčátek, které se se sestrou chystáme udělat dnes (až se uráčí nabít baterky do foťáku, který už není ani na tu jednu věc - obrazovka je totálně v háji!, díky mojí chybě).

A jdeme na novinky. Jakpak se mají morčátka?

Někdy doufáme v nemožné - změna je život

27. srpna 2011 v 11:28 | Kejtý |  Jak jde čas /2011/
Tak mě tu zase máte s mým článkem. To víte, Kejtý zase nemá čas a navíc (viz. minulý článek) počasí je pořád stejné. Víte, že u nás už od soboty nepršelo? Avšak kupodivu ovoce máme spoustu (máme velkou zahradu a spoustu stromů), tak mě napadá, že bych mohla udělat článek, kde bych vám představila letošní úrodu a to i přesto, že nevím, koho by to zajímalo. Ale já to asi udělám, protože chci :-) *už si to pilně zapisuje do deníčku*. A na dovolené jsem narazila v časopise na to, jak udělat doma zmrzku, hlavní surovinou je bílý jogurt, ale já prostě vždycky zapomenu říct mamce, ať ho koupí v obchodě :D *už zase bere fixku do rukou a dopisuje další nápad na článek*. Jó a abych zase nezapomněla (jsem strašný sklerotik), ještě mám další nápad na článek a to DIY aneb udělej si sám *teď přemýšlí, jestli to raději nenechat na blog AQUE*. A asi ano, necháme to na jiný blog, protože to je "jakýsi" kreativní koutek :).

A teď se nelekejte, Kejtý chce udělat jednu radikální změnu v jejím životě (ehm radikální pro ni). Víte, nemám tu povahu nebo spíš odvahu?, abych nosila střelené věci, protože jsem nerada středem pozornosti (spíše to přímo nesnáším), ale na druhou stranu mi vadí, když na někom vidím tu stejnou věc, ale ani ne pro to, že by to tomu člověku slušelo více, ale spíše pro to, že nechci být jako ostatní, ale přitom zapadnout v davu (ano, slyšíte dobře), ale to se mi daří nedaří, myslete si co chcete. Nesnáším ty koženkové kabelky (nic proti nim nemám - zní to divně), protože je má každý. A vy si jako myslíte, že když budu mít tu kabelu, tak budu in? Když ji nosí půlka republiky? Ani náhodou, já nepotřebuji mít to co ostatní. Hlavně nebudu originální (což svým způsobem chci), proto pápá tomu, co má každý :D. Ale víte, že jsme se nedostali k tomu, o čem tu celou dobu chci napsat? Bude to velká pecka, velká změna a věřte nebo ne, myslím, že skoro všichni lidé by netipli, že do toho půjdu :D
... čtěte dál :)

Jáj, to počasíčko se nám trošku zbláznilo

23. srpna 2011 v 20:59 | Kejtý |  Jak jde čas /2011/
Jojo, taky je u vás šílený vedro? Teď jsem četla u ket, že u nich je to taky k zabití :D U nás už od neděle sluníčko hřeje jako o závod a v pokoji nemůžu vydržet, takže PC rovná se sedět v šíleným vedru :(. Ale co už, alespoň si užívám konec prázdnin na koupáku a víte čeho se bojím? Že v září budou taková vedra. To by mě naštvalo, protože skoro celé prázdniny prší nebo je pod mrakem a najednou, tradá v září má slunce největší pilno! Ale nechme keců o počasí, můžeme se snad bavit o něčem jiném.

Taky byste chtěli umět psát všemi desíti jako já? Mám už asi čtvrt roku stáhnutý program, ale jaksi jsem se nedostala ani do čtvrtiny, což je docela ubohé a to jsem chtěla všemi prsty psát už po prázdninách :D Jednak by mi to zjednodušilo práci a články bych potom logicky mohla psát častěji a kratší dobu. No neberte to :D.

Den první aneb hlava si asi dávala šlofíka

22. srpna 2011 v 21:40 | Katie |  Memories
Tento článek je věnovaný dovolené na Máchově jezeře. Na Mácháči jsme byli naposledy před 2 lety.
Čekali nás nové umývárky a WC, ale dovolím si tvrdit, že ty starší měly své kouzlo. Prostě teď už to není ono a jaksi tam ta celá budova nezapadá. Nicméně teď je to tam větší a lepší. Zjistila jsem, že se na tom Mácháči nic nezměnilo, jezero (rybník) je pořád na svém místě, labutě i kachny stále navštěvují břehy a nechávají se krmit a hudba je stále slyšet z protějšího břehu.


DEN PRVNÍ, CESTA, KOTĚ A VELKÝ STRACH
Ráno jsme naším autem, veteránem (ano, můžu ho takto nazvat), vycestovali směrem Máchovo jezero. Vstávání bylo kruté, ale co naplat, přece jen jsme na takovou dalekou cestu museli vyjet už v 8 hodin! Cesta se mi zdála dlouhá už když jsme byli v Litomyšli a to nám zbýval opravdu velký kus cesty! Míjeli jsme Hradec a před námi se objevila již dobře známá čerpací stanice v Milovicích. Tam jsme na chvíli zastavili a co jsme neviděli, krásné koťátko, které se probíhalo po silnici, celé mokré. Já si ho pochovala a to i přesto, že bylo mokré i špinavé, moc dlouho u mě nepobylo, protože chtělo pryč, málem "vletělo" na silnici, kde z obou stran jezdila spousta aut, proto jsem pro něj raději doběhla, v tu chvíli k nám přicházel řidič kamionu, který dal koťátku mlíčko a povídal, že ho prý vezme s sebou do Teplic a dá ho své vnučce, která prý má už spoustu zvířat (i morčátko). Nevím, jak kotě doputovalo, ale snad se mu daří dobře, kdyby si ho ten pán nevzal, nejspíš bych ho vzala já a to i přes to, že v chatách zvířata nesmíme mít, prostě bych to "nějak obešla"Smějící se. I mamka říkala, že kdybychom ho potkali až při zpáteční cestě, tak ho bereme domů :). Ale když už nic, alespoň jsme si ho vyfotili :).

Jako v blázinci, nevím kde mi hlava stojí

12. srpna 2011 v 21:35 | Katie |  Jak jde čas /2011/
Jojo, dobře čtete, u nás je to momentálně jako mmmm ... jako v blázinci. Tam je to, tam je ono a nakonec se stejně něco zapomene, to víte, jednou za rok na dovolenou.
Našla jsem si chvilku času, který je ovšem pro mě nyní nedostatkovým zbožím. Chci se s vámi formou tohoto článku na týden rozloučit.

Když se daří, tak se daří ...

10. srpna 2011 v 22:29 | Katie |  Jak jde čas /2011/
... aneb jak to nazvat. Znáte taky ten pocit, když se vám něco služně řečeno pokazí? Třeba jako teď mě. Photofiltre Studio totiž poslední dobou stávkuje! To se mělo tak: Chci upravit obrázky, které jsem nafotila včera, ale to aby zase nebylo jen tak, že ano? Nejprve přemýšlím jakou formou tam dát zdroj a pak mě to napadne: Co kdybych ten zdroj napsala ručně a potom jej "jen" přidala na každou fotografii? To by nesmělo být tak "jednoduché"! Musím proto nakreslit (podle mě) hezký obrázek, dát ho do tiskárny, oskenovat a potom upravit na menší velikost ve Photofilteru, když toto udělám, musím zvolit vhodnou velikost obrázku, tak aby tam obrázkový zdroj byl vidět, uložím a začnu s druhou fotkou. A co se nestane? PéeFko si zmizí, chápete? Normálně zmizí a už se neukáže! Proto si ho musím otevřít znovu a začít zase s dalším upravováním, ale naštěstí (z předešlé zkušenosti - PFS totiž takto stávkuje už nějaký ten týden) mám obrázkový zdroj uložený, protože jistota je jistota, jak jsem šťastná, že nemusím celou tu "procedůru" opakovat znovu!