Báje jsou plné ...

10. listopadu 2011 v 16:59 | Kejtý |  Jak jde čas /2011/
...... S čím jste si spojili tato tři slova? Jojo, nejspíš vám to něco říká ... že by Výlet do bájí? :D
Jak vám to jde ve škole? Pohoda? Závidím, jak já vám závidím ... ještě před několika měsíci jsem taky žila v pohodě, v naprosté pohodě ... Ale teď? Není den, kdybych se neměla do něčeho učit

... To mi připomíná, že ten čas nějak letí. Uvědomujete si stejně dobře jako já, že už chodíme celé dva měsíce do školy? Já ne, pořád žiji v pocitu, že jsou prázdniny, na druhou stranu si to všechno ale dobře uvědomuji. Na nižším gymplu nám všichni říkali, že nám ty čtyři roky na vyšším gymplu utečou jako voda a já tomu pomalu, ale jistě, začínám věřit. Za chvíli tu máme Vánoce, potom jedeme na lyžák a máme jaro, potom přijedou němci a máme tu prázdniny. Na všechno tohle budu celý život vzpomínat a i když teď nadávám na učení, zachvíli budu tvrdit, že stejně nejlepší bylo studium. Nevěříte? Věřte, protože na mládí budete vzpomínat vždycky ...



Můžu tvrdit, že ty příklady, které teď počítáme v milované matice mi v životě k ničemu nebudou, můžu nadávat na neoblíbenou fyziku, na názvosloví v chemii či obsah rostliných buněk, jenž probíráme v biologii, ale právě na to všechno budu vzpomínat za pár let. Hlavním tématem vzpomínek budou zážitky - trapasy a úsměvné situace. Nikdy se nevrátím o několik let zpátky ... Už teď poznávám jak je důležité si užívat každou chvilku života - žít, ne přežívat! Kolikrát za život se podívám do Anglie? Kdy se zase zůčastním výměnného pobytu? Kolikrát se se spolužáky vydám na hory?

... Už teď vzpomínám na moje první hory. Jak jsem poprvé sjížděla svah a jak se mi nějakým nedopatřením odepnula lyže a já panikařila, protože přede mnou jsme viděla příkrý svah, který se mi druhý den zdál už jako naprosto normální a ne tolik prudký. Co jsme se nasmáli, když někteří ze začátku padali při "nasedání" či uprostřed jízdy na pomě nebo dokonce přímo uprostřed svahu při sjíždění ve veliké rychlosti.
... při velice srandovním rapu v němčině, který jsme si měli poslehnout a později zpívat
... při každé hodině hudebky, kdy zpíváme písničku Náruživá nebo Mackie Messer
... při boji s propichováním jablek určených jako pomůcka při vysvětlování orbitalů v chemii

a věřte, našlo by se toho víc, o mnoho víc, avšak za prvé si na to momentálně nevzpomenu a za druhé se na takovéto srandovní situace třeba už nikdy sama od sebe nerozpomenu a budu je uchovávat jen v podvědomí ...
Jestliže na vás tato slova zapůsobila jakkoli depresivně, nemělo se tak stát, spíše jsem tímto chtěla naznačit krásu a jedinečnost našeho, mnohdy ne pěkně opěvovaného, života, Kejt

PS: Užívejte života a zbytečně si ho neznepříjemňujte ;-) Jedině barevný život lze považovat za správný ..
 


Komentáře

1 ketsi ketsi | Web | 10. listopadu 2011 v 18:31 | Reagovat

Asi budu za blbce, ale ty tři slova jsem s ničím nespojila. :D Čekala jsem jaké pokračování článku na tento nadpis vyleze. Ta písnička mi něco říká, ale nedokáži říct co. :D
Škola jako pohoda? Nedalo by se říct.. Absolutně mi to nejde, matika obzvlášť (včetně chemie) a s radostí bych se vrátila do nižších ročníků ZŠ. Ačkoli vím, že to mám lehčí jak ty..

Teprve? :-D No dobře, je to dlouhá doba a vůbec mi to tak nepřijde. Řekla bych, že do školy chodím sotva měsíc.
Pěkně napsané a já budu plně souhlasit. :) Na své mládí člověk nezapomene a vzpomínat na staré časy bude rád. Nejhorší je to, že to nejlepší uteče nejrychleji. ;(

Máš pravdu. Člověk si to musí uvědomit. Já si to sice uvědomuji, ale nežiji. To je to nejhorší.. Asi bych měla dát na tvou radu a začít se řídit svým motem: Live every seconds.
Jéj. :D To mohla být sranda - asi bych na ten lyžák v prváku který mě čeká, měla jet. Stála jsem na lyžích poprvé před asi 4roky a stále se jich bojím. Takže by to asi nebyla zrovna dobrá volba.. Ale když si představím, kolik dobrodružství a zábavy tam člověk zažije..

Německý rap? :D Jéminkote, co vy v té škole neděláte. Chtěla bych vidět třídu zpívat německý rap. :D:D
:-)
Každý má nějaké vzpomínky, které mu v té hlavě prostě zůstanou. Člověk si vzpomene na své trapasy, učitelé, na výlety a zkrátka na tu všechnu zábavu kterou prožil. Už teď mám chvílemi tendenci být strašně smutná - představa, že opustím ZŠ mě nahání strach. Jiné prostředí a lidi. Co když mě mezi sebe nepřijmou? Zažiju tam taky tolik zábavy jak na ZŠ? Bude to tam lepší?..

Depresivně to nevyznělo, ale nedalo mi to si vzpomenout na to, že mě čeká poslední rok tady na škole.. ;(

A poslední věta v článku je nádherná. ♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama