Brněnské (před)vánoční trhy

7. prosince 2011 v 16:31 | Kejtý |  Memories
Jak možná někteří z vás ví, ve středu (30. 11.) jsem byla se školou na vánočních trzích a představení: Ideální manžel v Brně

Cesta byla velice, ale velice nepohodlná, jelikož jsme seděli po třech (jen pár lidí) a tak jsme se nemohli pomalu ani pohnout, i sundání bundy byl docela problém. Cesta trvala asi hodinku a půl, za což jsem byla nesmírně ráda.

Protože v Brně jsem byla naposledy asi v 4. či 5. třídě (tuším ve hvězdárně a poblíž Špilberku), je logické, že to tam ani trošičku neznám. Proto jsem otevřela internetové mapy a podívala se, jak to na tomto místě vypadá, kde se nachází Mahenovo divadlo a které obchody můžu někde poblíž najít. Samozřejmě, že mapa není skutečnost, ale alespoň nám vždy trošku usnadní hledání všeho potřebného - ulic, obchodů.


Do Brna jsme dorazili asi ve 4 hodiny (odpoledne) a protože představení v Mahenově divadle (u kterého nám řidič zastavil) začínalo až v sedm, měli jsme celé tři hodiny pro sebe - na naše nákupy a prohlídku brněnského náměstí, které bylo plné prodejců všech možných věciček, nejen těch s vánoční tematikou. Od divadla jsme se v průvodu vydali k Náměstí Svobody, kde jsme dostali určité rady a pokyny, které nám měli pomoci k zorientování se.

Jistě vás zajímá, co jsme tam celé tři hodiny dělali. Řeknu vám, že v podstatě nic zajímavého. Procházely jsme se kolem jednotlivých stánků, poslouchaly písničky, jenž tam naživo zpívala nějaká kapela, koukaly na betlém a také navštívily několik obchodů. Ovce, které měli své zázemí přímo na náměstí, jsme litovaly, protože musely poslouchat to vřískání hudby, hlasité rozhovory kolemjdoucích a museli snášet okukování lidí. V poslední hodince jsme se posadili na lavečku poblíž ovcí a poslouchaly písničky a básně odvážných dětí, které za své vystoupení dostaly jakéhosi andělíčka a samolepku (úžasné bylo, když se dítě na pódium rozplakalo a nechtělo ani zazpívat, ani povědět básničku, z čehož byl moderátor trošku navětvi).

Byla zima, řeknu vám, ale ne tak hrozná, aby se nedalo vydržet chviličku venku. Po uplynulém čase jsme se vydali do divadla, kde jsme bundy odložili v šatně a šli se posadit do sedadel. Každý z nás již ve škole (ano, nedivte se, tento den jsme byli i ve škole) dostal vstupenku, na které byla napsána řada a číslo sedadla, kam jsme se měli téměř na dvě hodiny posadit. Když pominu prvotní chaos, kdy jsme nevěděli kde, co a jak, byl první dojem z divadla perfektní. Před začátkem představení jsem se rozhlížela po interiéru a musím říci, že byl pěkný, hezké balkónky a nádherná výzdoba. Jediné, čeho jsem se maličko zalekla, bylo jeviště. Respektive místo jeviště tam byla díra, ale nakonec se vše vysvětlilo a já byla mile překvapena.

Image
plánek Mahenova divadla v Brně

Představení Ideální manžel začalo scénkou na záchodech, což udělolo na nás, diváky, velice působivý dojem (repsektive z té oné díry se vyklubalo jeviště, na kterém nahoru vyjeli herci se záchody). Představení se mi až na několik drobností líbilo. Kdybych měla hodnotit kostýmy, asi bych jim moc bodů nepřipsala, protože se mi zdály až přehnané, ostatně na tom jsme se celá třída shodli. Co mně během představení velice vadilo a přímo otravovalo byl smích jedné z divaček, která se snad při každé scéně zcestně smála. Troufám si tvrdit, že tato věc nevadila jen mně, ale i spoustě dalším, protože jak jsem zaznamenala, mnoho lidí se otáčelo k její osobě, respektive k balkonu, kde seděla.
Dalším prvkem, který mne zaujal, byla otáčející se stěna, která celému představení dodala šmrnc.

Činohra skončila asi o čtvrt na deset a my autobusem odjížděli asi o čtvrt hodiny později. Cesta se mi zdála delší než cestou tam, ale dočkala jsem se. Asi o půl dvanácté už jsem byla doma a měla v plánu dělat úlohy na příští den. Z mého plánu však sešlo, jelikož jednak jsem úloze nerozumněla a jednak už bylo pro mě velice pozdě na soustředění.

Ráno jsem chtěla vsát jako normálně - o půl sedmé, ale mamka mě nechala spát, takže do školy jsme se sestrou jely až v 8. Překvapením byl pro nás počet spolužáků. Nebyla jich ani polovina, proto jsme se nedočkali příliš velkého nadšení z našeho příchodu - jojo, chtěli se, jak se říká, flákat. Nakonec nás přišlo 13 z 20, takže celkem slušný počet.

Další den jsme se s učitelkou bavili o tom, jak se nám Ideální manžel líbil. Jak už jsem tu zmiňovala, na kostými jsme měli všichni stejný názor. Většině se představení líbilo, jen učitelku to trošku zklamalo, jelikož četla knihu Oscara Wilda. Možná proto očekávala trošku jiný děj a tak nějak celkově jiné podání. Řelka nám, že divadlo si v některých ohledech Ideálního manžela upravilo, některé scénky přidalo, jiné vůbec neprezentovalo.
Jestliže se mě ptáte na názor, mohu vám říct jediné, pro mě to byl hezký zážitek a líbilo se mi to. Bohužel však nejsem schopna udělat si názor v ohledu porovnání mezi divadelním představením a knihou. Tak snad někdy příště :)
Kejtý
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama