Počátky chovu

10. června 2012 v 14:06 | Katie |  Novinky z chovu
Článek o historii chovu našich morčat byl psaný v době, kdy jsme ještě neměly k dispozici fotografie Zlatušky, tudíž jsou k některým odstavcům doplněny nově získané informace (označeno slovem ZMĚNA).

Chov morčat započal zcela nevinně při pořízení prvního morčátka (od kamarádky naší sestřenice) - samičky Zlatušky, kterou jsme "dostaly" na popud naší o 8 let starší sestry, která si tehdy (když jsme se ještě učily písmenka abecedy) usmyslela, že chce mít právě toto zvířátko.

K Vánocům chtěla tenkrát morčátko, ale pod stromečkem našla pískomila, takže na pořízení vytouženého mazlíčka si musela ještě počkat.


Zlatuška bydlela v králíkárně u babičky spolu s ušatými kamarády. Vůbec jsme netušily, že byla březí a překvapení přišlo v podobě malého celého černého rozeťáčka (velmi pravděpodobně i anglický crested, prostě něco kříženého dohromady). Zláťa byla anglický crested taktéž zkřížen s rozetou s krásnými barvičkami, pravděpodobně tricolorka ve složení barev červená či oranžová, kuní, bílá).
ZMĚNA: složení barev je dle fotek asi takovéto - převažuje bílá, oranžová a kuní, takže se v podstatě naše představy nemění

Doteď se u nás v rodině říká, že Zlatuška byla to nejkrásnější morčátko, které jsme kdy chovaly a žádné jiné se jí asi nikdy nevyrovná.

V tu dobu jsme toho o chovu morčat věděli pramálo a tak jsme ani netušily, kdy rozeťáčka Ferdu odstěhovat od mamči, takže se nám zanedlouho narodila další morčátka ... a takto náš chov pokračoval dále.
Pamatujeme si, jak jsme jednou přihlížely porodu Zláti a zrovna se narodila krásná čtyřčátka. Nebudeme zastírat, že jsme tehdy poznaly pohlaví, ale to se dalo zjistit i jinou cestou: když jsme hodlaly morčátka připustit. Bohužel jsme nikdy nevyfotily tento chov, takže vám zde už nemůžeme ukázat žádnou fotografii (sice je Zláťa pravděpodobně na fotce v jednorázovém foťáku, ale pochybujeme, že by šly tyto fotky ještě vyvolat).
ZMĚNA: Fotky nakonec vyvolány, ač jich z původně předpokládaných cca 30 kusů zůstaly jen čtyři. Nevíme jak je to možné, ale chyba mohla být ve filmu (jednorázového foťáku, který jsme kdysi dávno vyhrály v tombole) nebo nevhodném uskladnění (na půdě bývají v zimě a létě velmi rozdílné teploty). I přes to jsme ale rády, že vlastníme alespoň ty čtyři, které jsou pro nás nyní velice cenné.

Na fotografii vidíte 3x Zláťu. Pozadí tvoří 1 fotka, která je doplněna dalšími dvěma oříznutými fotografiemi. Čtvrtá (a poslední) zde již není, jelikož je to foceno z dálky a jsem tam vidět víceméně jen já :-).

A jak to pokračovalo s 1. chovem?
Jednoho dne jsme nechaly morčátkům otevřený vchod do venkovní ubikace a když jsme přišly zpět (bohužel večer, když už byla tma), morčátka v čele se Zláťou, která tenkrát měla další čtyřčátka, už tam nebyla. Jediný, kdo se zachránil, byl Klárek (původně Klárka), který opět utekl a to jsme netušily, že si tím vlastně zachrání život. Aby nebylo morčákovi smutno, bydlel s králíkem. O to větší překvapení pro nás bylo, že právě s ním pravděpodobně hned druhý den zmizel. Ještě večer dostali oba jídlo, ale když jsme za nimi přišly ráno, už to tam zelo prázdnotou.

Druhá éra chovu aneb počátek nové radosti
Po několika letech (maximálně třech) jsme se však k chovu vrátily. Jednoho podzimního dne (pravděpodobně 21. listopadu) r. 2007 jsme seděly po škole na lavičce a vzpomínaly, jak jsme chovaly tato morčátka. Byly jsme smutné, že už je v ubikaci prázdno a vedly konverzaci na téma: "Kdybychom tak měly zase morčátka, jak rády bychom pozorovaly ubikace plné života". A věřte nevěřte, právě v onen den, co jsme dorazily domů, dostala jsem k blížícímu se svátku krásné malé morčátko od tety (nevím tedy, jestli si to vše pamatujeme správně, ale jsem si docela jistá, že to tak bylo). To si nedovedete ani představit, jak jsme byly obě dvě šťastné - náš sen se nám splnil!

Morčátkem byla samička, kterou jsme nejdříve pojmenovaly Amálka, ale po několika dnech či hodinách dostala jméno Rozárka. Už přesně nevíme, zda bydlela sama jen jednu zimu (což je nyní na takových 90% pravděpodobnější), nebo jí byla pořízena kamarádka Mony až po té druhé, každopádně jsme Monču dostaly zřejmě jako opožděný dárek k svátku - tentokrát Anet (v červnu či červenci 2008 nebo 2009 - a druhý rok je asi určitě blbost, jelikož to byl pořízen Felix). Asi rok jsme žily v domnění, že je to sameček (tudíž se nejdříve jmenovala Monky), ale když se nenarodily žádné mladé, bylo nám vše jasné. Po neúspěšném pokusu holky nakrýt samečkem kamarádky jsme se rozhodly v r. 2009 koupit samečka ze zverimexu (Felixe, jenž zemřel cca 3 měsíce po koupi), se kterým se to nakonec podařilo.

Z 1. éry si pamatujeme na tato morčátka (9): (100% to nejsou všechna, jelikož jsme jich tehdy měly takových 10 - 15 zároveň; dohromady pak možná i 20)
- Zuzanka (skoro celá černá, angl. či am. crested) a její syn Filípek (po mamince černý s rezatým proužkem), kteří asi utekli a už jsme je nikdy nenašly
- šedé morčidlo s červenýma očima - rozeťáček
- Tomášek (téměř celý černý - angl. či am. crested), kterého jsme viděly umírat a který na rozloučenou zamával pacičkou
- Klárka (červeno nebo oranžovo-bílá barva, crested), tedy přesněji Klárek (žily jsme v domnění, že je to samička, ale nikdy nezabřezla), který věčně utíkal a nedal se chytit - divoké to morčátko - toto jí (resp. jemu) později zachránilo život
- Panda (pravděpodobně nějaká "pandí" barvička, asi crested), který byl asi bratrem Klárky (Klárka) a kterého jsme daly známým z vedlejší vesnice spolu s jedním morčátkem (asi další sourozenec těchto dvou)
+ Zlatuška a Ferda
 


Komentáře

1 Moniska Moniska | Web | 10. června 2012 v 15:23 | Reagovat

To je krásná fotka a ještě nádhernější morčátko. Článek se krásně četl, zhltla jsem ho jedním dechem. Když jsem byla malá, měla jsem morčátko s králíkem. Byli venku a jednou, když jsem se na ně šla ráno kouknout tam tak nebyli. :-(

2 Moniska Moniska | Web | 10. června 2012 v 15:24 | Reagovat

Mimochodem, nádherný vzhled :-)

3 Christine Christine | 10. června 2012 v 18:21 | Reagovat

Ahoj nechceš spřátelit ? :)

4 Katie Katie | Web | 11. června 2012 v 20:28 | Reagovat

[1]:[2]: Moc děkujeme za velice milý a potěšující komentář(e), který je pro nás, ač to možná není patrné, opravdovou pochvalou a motivací do dalšího psaní a tvoření :-).
Bohužel takovéto ztráty nebyly jen u nás, jak tak vidím, a je mi to líto. Na druhou stranu věřím, že všechno špatné je pro něco dobré :-).

[3]: Je mi zhola nepříjemné, že musím opakovat, že NEspřátelujeme, nýbrž „pouze“ vedeme jakýsi seznam oblíbených a často navštěvovaných stránek. Neznamená to, že tvůj blog už nikdy nenavštívíme, můžu ti říct, že si jej ukládám mezi tzv. nové blogy, které určitou dobu sleduji. Jestliže mne zaujmou, směle je navštěvuji :-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama