Bylo sedm hodin ráno a my, studenti 5. ročníku osmiletého gymnázia, odjížděli spolu se septimou (7. r. osm. gymn.) na celodenní výlet k našim sousedům, do hlavního města Rakouska - Vídně.

Ahoj :)

Tak co, jak to jde ve škole? U mě v rámci možností dobře. Tedy až na esej do angličtiny, kterou musíme mít hotovou do pondělí. Přiznávám se bez mučení, že 150 ANGLICKÝCH slov je pro mě docela utrpení. A na téma Earliest memory? Ach ouvej, to budu mít zítra co dělat, abych něco vůbec stvořila. Také následující týden píšeme velké písemky z češtiny a angličtiny. Doufám, že už nic jiného k učení nebude. .. Doufejte se mnou, prosím

Jak možná někteří z vás ví, ve středu (30. 11.) jsem byla se školou na vánočních trzích a představení: Ideální manžel v Brně

Cesta byla velice, ale velice nepohodlná, jelikož jsme seděli po třech (jen pár lidí) a tak jsme se nemohli pomalu ani pohnout, i sundání bundy byl docela problém. Cesta trvala asi hodinku a půl, za což jsem byla nesmírně ráda.

Už jako tradičně začínám školou, ano trávím tam nejvíce času. A tvrdím, že to teď máme o dost těžší než na nižším gymplu (tj. 6. až 9. třída - prima až kvarta). Máme hodně učení a hodně úkolů. Včera jsem se z šesti hodin musela učit na 3 a to: dějepis (pravěk - homo ...), chemii (látkové množství atp.) a na bilogii (obecné vlastnosti organismu, prokaryotická buňka a složení DNA). Chemii jsme měli místo zeměpisu, taky hezké, že? Učitel tam nebyl a tak jsme dostali "supla", ředitele. A protože ho máme na chemii, tak jsme si dali hodinku chemie. Poslední hodinu měla být čeština, ale taky jsme měli supla, učitelku, ale ta nás pustila s tím, že si práci, kterou jsme měli dělat, doděláme doma :D. Tak to vidíte, tolik učení v jeden den a to jsme ještě neměli tu češtinu, jinak bych se na ni musela učit taky.

Tento článek je věnovaný jen a pouze dovolené, najdete tu proto logicky mé zážitky z dovolené zpestřené fotografiemi.

DEN PRVNÍ, CESTA, KOTĚ A VELKÝ STRACH

Ráno jsme naším autem, veteránem (ano, můžu ho takto nazvat), vycestovali směrem Máchovo jezero. Vstávání bylo kruté, ale co naplat, přece jen jsme na takovou dalekou cestu museli vyjet už v 8 hodin! Cesta se mi zdála dlouhá už když jsme byli v Litomyšli a to nám zbýval opravdu velký kus cesty! Míjeli jsme Hradec a před námi se objevila již dobře známá čerpací stanice v Milovcicích. Tam jsme na chvíli zastavili a co jsme neviděli, krásné koťátko, které se probíhalo po silnici, celé mokré. Já si ho pochovala a to i přesto, že bylo mokré i špinavé, moc dlouho u mě nepobylo, protože chtělo pryč, málem "vletělo" na silnici, kde z obou stran jezdila spousta aut, proto jsem pro něj raději doběhla, v tu chvíli k nám přicházel řidič kamionu, který dal koťátku mlíčko a povídal, že ho prý vezme s sebou do Teplic a dá ho své vnučce, která prý má už spoustu zvířat (i morčátko). Nevím, jak kotě doputovalo, ale snad se mu daří dobře, kdyby si ho ten pán nevzal, nejspíš bych ho vzala já a to i přes to, že v chatách zvířata nesmíme mít, prostě bych to "nějak obešla". I mamka říkala, že kdybychom ho potkali až při zpáteční cestě, tak ho bereme domů :). Ale když už nic, alespoň jsme si ho vyfotili :).